Češi a vynálezy
Česká populace čítá kolem deseti milionů. Ostatní obdobně velké (Čech by řekl malé) národy by se pokládaly za střední. Kdyby Maďaři, Portugalci nebo Švédové byli malí, jací by pak byli Lucemburčané nebo obyvatelé San Marina? Češi se ale za malé pokládají. Svoji povahu považují za holubičí. Z historického pohledu byli vždy ti nevinně napadení- tu ze západu, tu z východu- zatímco oni si v klidu vynalézali, psali básně a snažili se být sami sebou. Nájezdníci jim však výkresy i plány ukradli, použili a dodnes je vydávají za vlastní. Jen velmi málo vynálezů čeští chasníci propašovali až na patentový úřad. Např. bratranci Veverkové nepochybně vynalezli ruchadlo- jakési nejasné vylepšení běžného pluhu. Očekávalo se, že celý svět v údivu padne na zadek. Tato historika je součástí národní výuky na základních školách a každé dítě ji zná nazpaměť. Češi jsou na své ruchadlo velmi pyšní. Nevadí jim ani, že dnes už téměř nikdo neví, co to je a k čemu to slouží.
Češi a cizinci
Češi jsou ke svým sousedům víceméně přátelští. I když spíš jak kdy, jak kde a jak na koho. Např. Všechny tradiční německé přednosti- smysl pro kamarádství, pořádek, povinnost, disciplinovanost atd.- zní Čechům jako kompletní výčet zvrhlostí. Češi mají nad Němci navrch pouze ve třech věcech
1. v pití piva
2. v ledním hokeji
3. a v tom, že se behěm světových válek nacházeli většinou na správné straně.
Na jih od Českých hranic leží Rakousko, jehož obyvatelé mají bohužel neoddiskutovatelnou smůlu, že rovněž mluví německy. Rakušané mají u mnoha Čechů vroubek- po pádu železné opony se v četných rakouských prodejnách objevily ponižující nápisy: „Češi- nekraďte!“ Jedna polovina národa se cítila být uražena, ta druhá přemýšlela, jak na to ti „Rakušáci“ tak rychle přišli.
A konečně naši slovenští bratři. S blahosklonným postojem staršího bratra radí Slovákům, jejichž ekonomika roste mnohem progresivněji než česká, co a jak dělat, a cítí se uraženi, když to Slováci dělají po svém. Češi a Slováci opravdu působí jako bratrské národy. Jejich řeč je tak podobná, že si navzájem snadno rozumí. Čechům, kteří zřídka ovládají cizí jazyk, to dodává povznášející pocit opravdové světovosti.
A vtip o české závistivosti:
Bůh a svatý Petr chodili inkognito po zemi. Byla studená noc a oni hledali, kam by hlavu složili. Všude je odmítli. Až došli k chatrné chýši do Čech, kde je přijali vlídně a dokonce i skromně pohostili. Bůh se dal poznat a nabídl svému hostiteli, že mu splní jakékoliv přání. „Bože, nemáme nic než párek starých slepiček, zatímco soused má pěknou mladou kozu, která mu každý den dává dva litry mléka…“ „ Chtěl bys to samé?“ přerušil ho Bůh. „Ne,“ odpověděl vesničan, „přál bych si, aby mu ta koza chcípla.“
- V České republice dosahují lidé vzrušení ve vášnivých politických hádkách.
- Češi jsou přesvědčeni, že zbohatnout lze pouze podvodem anebo na úkor někoho jinéjho.
- Přes 70% Čechů přiznává, že v boha nevěří. Avšak více jak polovina jich věří v amulety a horoskopy.
- Češi jsou rovnostářský národ: co se skutečně neodpouští, je úspěch.
- Krom mzdy je v zaměstnání něco navíc. Příležitost krást.
Neberme prosím tento článek jako snahu urazit. Je to jen humorné povídání, abychom se nebrali tak vážně. V dalších dílech přijdou Američané, Němci atd. 🙂
zdroj: xenofobni průvodce, kallados web, @Kallados Twitter