Jak ti neleze břicho, nebo zadnice z upnutých kalhot- jsi podezřelý.
11.4. 2011 vstoupil v platnost zákon, který zakazuje nošení pokrývek kryjící tvář. I neorientovaný člověk si to samozřejmě hned spojí s islámskými burkami či nikáby. Evropané obecně tento zákon přijímají dle médií vesměs positivně. V samotné Francii by mělo jít snad až o 82% obyvatel. V tuto chvíli mi nejde ani tak o to, co na sobě dotyčná žena má, jako spíš že první holubice v rámci Evropských zemích vylétla právě z Francouzské země.
Máme- li představu z reklam na kosmetické přípravky, nebo filmů o Francouzkách… pomýšlíme o ženách krásných, upravených a na úrovni. Realita jako taková se však bohužel dost často liší. Vezmeme- li francouzské ženštiny „letmo očmo“ najdeme spíš obezy navlečené do tepláků, které obletuje nějaké to uřvané dítko. Stále si oproti třeba USA udržují značný odstup, ale s výsledkem by rozhodně múza člověka krásy chtivého spokojena nebyla. Když přidám naprosto neurvalý slovník, slabost k alkoholu a absenci morální výchovy… nějak si nejsem jist, jestli zrovna zakrývání tváře je větším prohřeškem. Zrovna takovým, aby jej řešil zákon.
Kde není morálka a silná osobnost, tak nastrčíme zákon.
A proč že se frantíci rozhodli k zákonnému řešení situace? Proč si nevystačili se svoji vlastní kulturou, která by postupně přiměla cizince oprostit se od některých zvyků? Že by snad ani samotní Francouzi nebyli zvědavý na svůj „boj proti všem“?
Tak nějak to asi bude. Samozřejmě si můžeme pokládat otázku, jak nastavit rozumnou hranici mezi udržením vlastní kultury a umožněním svobodného a neutlačovaného života cizincům. To je ale bohužel otázka, která se v různých kontextech řešila vždy, řeší dnes a nikdy se nevyřeší. Pokud bychom na toto dostali odpověď, pak bychom neměli ani spory, ani války. To je totiž o lidské toleranci a jejím nastavení.
Kde je ta hranice mezi umožněním „svobodného bytí“ dle deklarace lidských práv a „ohrožováním národní jednoty“. Těžko na něco takového najdeme jednoznačnou odpověď. Taková ani není. Je to snad jen o tom udělat si vlastní názor a já mám prostě trochu problémy přijímat obrodná rozhodnutí od někoho, kdo rozhodně příkladem jít nemůže.
Frantíci zjevně nezvládli muslimskou integraci. Opět dokázali, že „já jsem Francouz, kdo je víc“ prostě nestačí. Utopický sociální systém, který uživí sotva Francouze pomalu ale jistě mele z posledního a není lepší způsob jak se vymanit ze zodpovědnosti, než opět zahrát osvědčenou písničku na nacionalistickou notu. Aneb, když selže domorodec, hodíme to na přistěhovalce.
Kdo věří, že jde jen o kus textilu na tváři, ať vyskočí z lodi.
Je jasné, že zákaz pokrývky obličeje je prvním krokem, kterak se naši žabáci snaží docílit omezení té zpropadenémuslimské expanze. Tragikomické však je, že to nedokáží žádnou jinou formou. Že nevyužijí přirozené cesty regulace menšin, jako ostatní státy. To by ale nebyli frantíci no. Oni musí hned vymyslet něco extra a čekat na reakci. Jedno z prohlášení proč zavést toto krytí je, že
tvář je vaším průkazem a pokud ji skrýváte, pak jste nebezpečím.
Pokud si zakryjete tvář tetováním, piercingem, umělým nosem, rty, necháte vyhladit vrásky a přišít uši… možná trochu vybrousit lícní kosti- pozná vás někdo? Není ten váš slavný průkaz trochu out? Tento zákon z r. 2004 je produktem slabosti a kulminovaného nacionalismu. Úmyslně vynechám výraz xenofobie, protože tento výraz je synonymem slova „Francouz“, a to zde píši až moc často.
Právo vs. Omezení.
Notoricky známý popis demokracie, že „svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná omezovat svobodu druhého“ je pravdivá a snad jediná bez závanu nacionalistických choutek. Můžeme se jen ptát, jak šátek na hlavě ženy omezuje svobodu ženy druhé. To je o diskuzi. Ač téměř celý článek jistě vyznívá, jak nesouhlasím s tímto zákonem- opak je pravdou. Souhlasím. Se skřípěním zubů, ale souhlasím.
Pokud bych měl možnost rozhodovat o podobném zákonu v ČR, rozhodl bych se ale trochu jinak. V prvé řadě bych nevolil cestu zákona, ale vyhlášky. V druhém případě zákaz jako takový je nesmysl a je otázkou času, než bude příp. spor řešit mezinárodní soud pro lidská práva. Osobně bych preferoval spíše možnost policie vyžádat si sejmutí pokrývky obličeje při zdůvodněné kontrole. Tam nevidím jediný problém.
Je logické, že pokud chcete někoho „zlegitimovat“- měl byste vědět jestli je to teta Elza, nebo strejda Šaíf. Konkrétně logika je ale bohužel to, co z kritizovaného zákona vypadlo. Pokud totiž žena zákon poruší, a vyjde do veřejných prostor se zahaleným obličejem, může být pokutována, ale nesmí po ní být požadováno sejmutí pokrývky.
S úmyslem jako takovým souhlasím. Není nic divného na tom být povinen přizpůsobit se místním zvyklostem. Pokud se sám a dobrovolně rozhodnu o životě v jiné společnosti, mělo by být samozřejmostí, že přijmu její podmínky. Tak jako profituji z „výhodnějšího“ umístění, tak jsem povinen přijmout i případné nedostatky či omezení. Tím se ale samozřejmě vracíme k otázce, kde je hranice. Osobně si však myslím, že konkrétně tento úmysl nepřekračuje hranici diskriminace, jelikož je přímo spojen z bezpečnostním rizikem. A přes to prostě vlak nejede.
Kde to může skončit?
Byl bych ale opravdu rád, pokud by podobné zákony vznikali v rámci širšího konsensu. Ne jen národního a odsouhlaseného Lepénovci zvolenými stejně tak náckovskými občany (a navíc jen částí). To mi prostě nevoní. To bychom se také za chvíli mohli dozvědět, že s černými vlasy podporujete genocidu v Afrických zemích a jak půjdete blond, tak zase tokáte náckům do noty. Absurdit se nabízí mnoho a pokud necháme tak velké změny provádět nekompetentními zakrslíky s Napoleonským syndromem- špatně to dopadne. To ale prosím není kritika všech Francouzů jako taková. To je kritika všech stupidně smýšlejících lidí, kteří věří, že ekonomiku a kulturu v loji dokážou vyřešit cizineckou otázkou. A to je myslím nesmysl. Jádro pudla totiž nebývá ve velbloudovi, ale ve vašem bytě.