Setkání třetího druhu, aneb kočička by chtěla být emancipovaná.
Přišel takhle pejsek jednou po robotě domů, a co neviděl. Kočička místo v kuchyni u hrnce čučí na telku a mává pacičkami. No samo sebou to pejskovi nedalo a hned se ptá: „Kočičko, proč nejsi u hrnce a nepřipravuješ dort?“ I kočička mu hnedle odvětila, něco o emancipaci a diskriminaci samiček, a pokračujíc ve skandování si pejska dál nevšímala. Pejsek nechápavě zakrouti hlavou a ani po několika cestách do lednice pro pivo, až se mu bříško hezky vyboulilo, nevěděl, co tím kočička vlastně chtěla říct. Ne že by nebyl zvyklý na to, že kočičce nerozumí. Ono těm samičkám aby čert rozuměl, ale stejně mu to vrtalo v hlavě. Po nějakém čase (poměrně krátkém)přerušila program v telce nějaká nechutná reklama na hygienické pomůcky a kočička vyrazila pozdravit pejska.
Ten zatím v klidu a míru študoval na animalnetu, kterak se dá ten dort uvařit nejlépe- kdyby náhodou kočička nedostala rozum. Kočička se tu a tam otřela o pejska, aby vzbudila zájem a mohla nenásilně rozvinut diskuzi o tom, jak je vlastně utlačovaná. „Dnes toho byla celá televize, tak na tom asi něco bude“, prohazovala nenápadně kočička. Po chvíli došly kočičce nervy, páč pejsek jako každej sameček naprosto ignoruje její potřebu komunikovat a vyrvala mekintoš kábl z elektriky.
„Přestaň čumět do animalnetu a laskavě mi vysvětli, proč já s tebou vlastně jsem?!“ pronáší rázně kočička. „Co furt vymejšlíš prosimtě?!“ odvětí znuděně pejsek. „Vždyť je to normální, že pejsek s kočičkou bydlí v jednom baráku a vaří spolu dort.“
Hm… to se ale kočičce nezdá. Kočička si říká, proč je vždycky populární ten pejsek?! Proč je pejsek symbolem přítele člověka a ona zatím čarodějnicím oblejzá děravý fusakle?! Proč každý přehlíží, když pejsci przní kusy nábytku či nohy lidí, ale při kočičí vášni v noci z toho dělají tragédku?!
Když funguje slepičák, proč by nefungovalo i to ostatní.
„Dneska řikali v telce, že se zavedou kočičí kvóty; že prostě ve většině smeček velí jenom samci, zatímco samičky jsou mnohem schopnější (sic říkali, že jsou „samičky také schopné“ ale holt interpretace se s opakováním dosti mění)“. „Jo, jasně“, odvětí pejsek. „A jak si to jako představuješ“? „Že ty budeš běhat lovit, budeš štěkat u vrat, prohánět kočky (psy?), a já budu zatím čumět na telku“? Tak to by mi má samčí ješitnost nikdy nedovolila“, začne cenit zuby pejsek. Naježená kočička se ale nenechává odbít a neustále atakuje pejska dalšími a dalšími argumenty. „No jen se podivej třeba vedle na slepičák, jak to tam holky zvládaj, ani toho kohouta nepotřebují, akorát je votravuje“. „On je možná votravuje, ale nebýt jeho- tak žádný kámošky nemáš, a ani nemluvim o tom, že kdyby tam nedělal ten pořádek, tak se ti ty blbky už navzájem uklobali“!
„Pche, šak to je vaše práce, že tam vzbuzujete tu rivalitu, my samičky bychom se sami vždycky nějak dohodli“.
Diskuze na téma genderové diskriminace se nakonec rozvinula po celém okolí. Samičky začali stávkovat a odmítli plnit role samiček. Samečci náležitě nakrknutí začali taky stávkovat a přestali plnit i ty svoje. A tak to pokračovalo po několik týdnů. Časem to ale začalo být otravné. Samičkám už lezl krkem ten smrad z neuklizeného pelíšku. Chlupy vždy a všude a to ani nemluvím o tom, jak si samečci na totální bordel rychle zvykli. Nicméně ani pejsci nebyli zcela spokojeni s nově vzniklou situací. Což o to, nějaká ta fešná nožka od stolu, nebo kolemjdoucí člověčina není špatná, ale samička je samička. Navíc si ani nebylo s kým si povídat a komu si postěžovat. Nakonec začalo docházet k výpadkům zásobování i v základních věcech.
Kočkotum mobile.
A tak se samičky i samečci dohodli na společné schůzce, kde najdu kompromis a jako moderní a kultivovaná společnost najdou cestu smíru. Jednání nebyla zpočátku příliš valná. Samčí ješitnost se ne a ne vytratit. Samičí nově nabitá potenciální emancipační síla vzbuzovala možnosti netušené, atak i samičky samotné stavěli požadavky nad požadavky.
A jak to nakonec dopadlo? Pochcípali. Zanedlouho po nich neštěk ani pes.
Téma pohlavní diskriminace, a zejména nástroje ke zvýšení procentuálního zastoupení žen ve vedení firem, je dnes velmi populární téma. Má příznivce i odpůrce. V sousedním Německu se např. dohodli největší firmy na zavedení kvót z vlastní iniciativy(resp. pod obecným tlakem asi podlehli i bez zákona). Ač jsem sám jako „sameček“ ještě do nedávna nebyl nakloněn jakékoli zákonné úpravě… pomalu měním názor. Stále si říkám, že by se stát měl plést do věcí občana, co možná nejlépe a tudíž i v tomto případě bych uvítal přirozenou cestu dohody. Otázka je, jestli do té doby také nevychcípáme. Jak dlouho asi může vydržet mužská ješitnost a zakrnělé myšlení z dob patriarchátu?
Jeden z důvodů, proč jsem začal přemýšlet jinak je prostě to, že jsem na malinkou chviličku odhodil tu ješitnost a použil orgán mnohem výše umístěný- tedy mozek. A fakta bohužel mluví jasně a nekompromisně.
- Národ nám stárne a muži, kteří se dožívají nižšího věku a vedou managementy nám pomalu, ale jistě prostě vymřou.
- Žena obecně je sice tvor mnohem emocionálnější, ale nehorázně praktičtější. Zatímco my muži vypínáme, kde to jen jde- ona šrotuje o všem možném. A o nemožném taky.
- Zatímco my muži se necháváme lehce unést vůní (smradem) nablyštěného bouráku a přemýšlíme kolik že to žere, a kolik že to jede- ona přemýšlí o ceně.
Ženy jsou prostě tvorové mnohem logičtější a pro život všeobecně praktičtější. Bohužel(bohudíky), to s nimi my muži nesdílíme. Snad i proto se k sobě hodíme a můžeme si dopřát společnost pestrou. Občas i s těmi nesmysly, které na nás ty ženský bláznivý neustále zkoušej. Ať je ta odvěká rozdílnost taková či maková… furt lepší jak klonovaně brečet u stejný telekraviny. Jeden z posledních důvodů, který mne přesvědčil o tom, že bychom měli ženám umožnit více prostoru ve vedení firem bylo toto tvrzení (už nevím odkud a volně citováno):
Pokud tvrdíme, že schopné ženy se nahoru dostanou i bez zákonů a změn- jsme ti největší šovinisti. Protože pokud nám nyní obsazuje vrcholný management řekněme cca přátelských 20-30% žen- říkáme tím, že nějakých nepřátelských cca 70- 80% žen je neschopných.
A to by si myslím nedovolil z fleku říct lecjaký šovinista. Myslím, že každému je jasné, že je to nesmysl. To není o schopnostech. To je o zvyklostech. Věřím, že existenčně nutné a zcela logické je skutečně postupně přicházet k modelu, který umožní vetší integraci žen do vedení firem. A klidně i do toho nižšího a ještě nižšího a nejnižšího managementu… a bla bla bla. To není o terminologii managementu. To není o vyhláškách a zákonech. To je o logice věci. Evropští muži nám vymírají, děti se přežírají, asociálové a netáhla se množí. No a zatím nám třeba ty východní a mnohdy super utlačované a týrané národy, které tam moc povýšeně litujeme dávají pěkně na prdel.
V tomhle směru máme jen dvě možnosti.
Buď si budeme hrát na diskriminaci v jakémkoliv ohledu(ať je to pohlavní diskriminace, vztah k emigrantům apod.) a doplníme to nacionalistickými žvásty o udržení národní kultury, která beztak zcela přirozenou formou pojde během pár desetiletí; anebo si vytáhneme ty hlavy z míst, kam se často ve vzteku posíláme a začneme něco dělat. Evropa má prozatím velmi dobrou úroveň vzdělaných pracovníků. Dokáže si udržet určitá know-how a má co nabídnout. Ale to nebude věčně. Pokud nezačneme skutečně přijímat všechny možnosti, staneme se právě my Evropané levnou pracovní silou východu a můžeme si potom komandovat ty ženy doma jak chceme.